Ivan Kraus čtenáře vždycky potěší
" Nejsem ještě dostatečně silný. Nedávno jsem měl totiž nutkání poděkovat všem obyvatelům našeho domu za to, že vynášejí odpadky do popelnic, a ne naopak. Tímto konstatováním končí Ivan Kraus ve své nové sbírce plné nových povídek, pojmenované Muž za vlastním rohem (vydala ji Academia a má 194 stran), jednu z nich. "Proč jsi vystoupil z církve?" zeptal jsem se ho. Hluboce si povzdechl: "Protože jsem musel platit nekřesťanskou daň." Tak končí jinou. Pokaždé pointa, která má blízko až k aforismu. Humorista, který žije od roku 1971 v Německu (po roce 1968 žil ve Francii), tak obohacuje nejen soubor už vydaných knih, ale především čtenáře. Svým satirickým pohledem nadále sleduje obyčejné okamžiky v životě lidském a hledí na nás přitom bez brýlí mámení. Usmívá se, ale neuráží. O drobných nešvarech mezilidských vztahů promlouvá tak, že opravdu stojí jen za ono ruky mávnutí. Navíc ovládá hru se šálivou reklamou, nabízející nebývalé výhry, čemuž se my teprve musíme učit, dokáže navštívit sousedy, s nimiž by chtěl udržovat přátelské vztahy, aby poznal, že se nejvíce sblíží při pojišťovacím podvodu atd. Kraus je mistr humoru, který spojuje jak kouzlo češtiny, které se samo nabízí, tak sarkasmu, s nímž glosuje lidské charaktery, ale především situace a všelijaké události. Stejně si však nejvíce dá záležet na pointě. Třeba jako v povídce věnované ohrožené fauně i flóře, když dochází k závěru: Člověk totiž neohrožuje jen přírodu, ale dokonce i lidi! Opět příjemné čtení, které však nešetří bránici."
František Cinger